Martyho weblog o žonglování a webdesignu

V poslední době jsem nějak nemohl večer usnout. Můj osobní guru-lékař mi navrhnul, abych si před spaním vždy chvíli četl. A to nejlépe přímo v posteli.

Vzal jsem ho tedy za slovo a každý večer si před spaním pročítám mírumilovné weblogy a zprávy ze světa IT. A zrovna před chvíli jsem si řekl, že si přečtu pár řádků a půjdu ulehnout.

Pročítám jednotlivé weblogy, Test html standardů, Spuštění beta verze portálu Hrej.cz a taky Romea a Julii. Už se mi pomalu chce spát, oči se mi zavírají, ale nenechávám se tak snadno přemoci a čtu dál. A najednou se mi už tak spát nechce.

Přesně po dočtení článku Co je nového v Mozilla Firefoxu 1.5 začínám pociťovat neklid. Spánek mě přešel a něco se mi nelíbí. Moji znepokojenost vyvolala část článku s nadpisem Co je nového pro vývojáře.

Ať už zní nadpis této části nebo dokonce i její text velice pěkně, nemůžu se zbavit dojmu, že bych se radovat neměl. Nemám sebemenší pochyby, že Firefox 1.5 bude opravdu obsahovat všechny vyjmenované fičůrky, ale bude nám to vůbec k něčemu?

Valná většina zmíněných vymožeností je v ostatních dnešních prohlížečích tak špatně podporována, že webmasteři mohou jen těžko využít některé z těchto libůstek.

K čemu nám bude standard E4X, když ho některé používané prohlížeče nepodporují? Má to opravdu cenu psát skvělé aplikace jen proto, aby jsme je pak museli složitě ladit i pro ostatní prohlížeče?

Nebo nás čeká doba, kdy se budeme na stránkách opět potkávat s textem "For Firefox 1.5 only".

Dnes v časných ranních hodinách jsem úspěšně složil všechny tři zkoušky (jízdy, technická část, předpisy) nutné k získání řidičského průkazu. Tím pádem jsem se stal právoplatným pirátem silnic řidičem. Odpoledne jsem si byl nechat udělat fotku a zítra si sjedu na úřad, vyřídit potřebné formality.

Musím říct, že z toho mám docela radost, jen bych dodal, že pokud uvidíte na silnici stříbrného Peugeota tak radši opatrně.

No oslavím to tím, že si půjdu sesmolit životopis. Při jisté havárii počítače jsem o něj totiž přišel a v poslední době ho začínám citelně postrádat.

Dnes po ránu a včera večer jsem si trochu hrál s DOM (Document Object Model) a při té příležitosti jsem vyrobil jednoduchý ukázkový Java Script.

Účelem skriptu je při hoveru buňky v tabulce nějak zvýraznit aktuální řádku a sloupec, takže vznikne vlastně takový zaměřovací kříž. Možná jste už něco podobného viděli, třeba na galerii tabulek (jeden z těch stylů to má, teď to bohužel nemohu najít), nebo četli v knize DHTML Utopia, ze které jsem čerpal.

Celý zdrojový kód je celkem dlouhý, takže nemá cenu jej zde popisovat. Podívejte se raději rovnou na ukázku skriptu, vždyť i zkoumáním cizích skriptů se člověk učí.

Skript by měl být funkční na platformě Windows v prohlížečích Firefox, Opera 8.5 a IE 6, ale samozřejmě nemohu otestovat úplně všechny možné prohlížeče.

U příležitosti tvorby tohoto skriptu jsem narazil na problém s překreslováním stylu přes Java Script u Opery 8.5. V tomto jistě skvělém a dokonalém prohlížeči se totiž občas zapomněly buňky tabulky přebarvit zpět. S problémem mi nakonec poradil Oswald, který mi doporučil vložit následující kód na konec funkce pro změnu stylu:

Tím pádem jsme z problému vybruslili a mě nezbývá než doufat, že pro daný skript najdete vhodné využití na svých stránkách, nebo Vám alespoň poslouží jako učební materiál.

V poslední době mě webový prohlížeč Opera občas něčím překvapí. Naposledy jsem řešil podivné skoky na kotvu v dokumentu a tentokrát se podívám na přeskakování odkazů s pomocí klávesnice.

Při jedné z finálních kontrol svého nového webu, jsem zkoušel použitelnost webu pouze pomocí klávesnice a zjistil jsem, že přeskakování po odkazech s pomocí Tabulátoru moc (vůbec) nefunguje.

Zkoušel jsem podobné klávesové zkratky a po zaznamenaném nezdaru jsem položil dotaz na diskuzi. Nakonec jsem se tedy dozvěděl, že Opera používá pro skákání po odkazech kombinaci kláves CTRL a šipek nahoru nebo dolů.

Zarytí uživatelé Opery si asi teď rvou vlasy nad mou hloupostí a nevědomostí. Ale nejsou právě odchylky od zažitého standardu předmětem jeho horší použitelnosti? Nejsme někdy kritizováni právě za věci, které se zažitým zvyklostem vymykají?

No nechám Vás, ať si uděláte na věc svůj názor. Na konec článku bych ale chtěl ještě apelovat na všechny uživatele Opery.

Pokud můžete, změňte si prosím nastavení Identifikace prohlížeče jako Opera. Toto nastavení najdete v menu: Tools - Quick preferences - Identify as ... Standardní nastavení je totiž identifikovat prohlížeč jako Internet Explorer a takové nastavení jen zkresluje statistiky a tím pádem se chováme tak trochu i nevděčně k tvůrcům Opery.

Ne, zrak Vás nešálí. Opravdu čtete správně. Už je to více než 365 dní, co jsem začal podle Toplistu posílat do světa internetu své názory prostřednictvím tohoto weblogu.

Bohužel si přesně nepamatuji, kdy jsem napsal svůj první zápisek, jen vím, že v archivu tohoto weblogu ho nenajdete. Když jsem redesignoval, tak jsem některé starší a nepodstatné příspěvky vymazal, takže můžu počátek weblogu odhadovat jen podle Toplistu.

S ohledem na to, že weblog byl můj první web, lze tedy říci, že dnes zároveň slavím jeden rok tvorby webu. Opět si nepamatuji, kdy přesně jsem s tvorbou webu začal, takže jde jen o přibližný odhad.

To ovšem nemění nic na tom, že dnes bych měl obě výročí nějak oslavit. No a jak to už u kolegů bloggerů bývá, i já jsem si nadělil nový web. Dnešek je tedy zároveň dnem spuštění mého nového webu o copywritingu. Nechci zde popisovat průběh jeho tvorby a tak neváhejte, navštěvujte a odkazujte.

U podobných příležitostí se od oslavence očekává i nějaké předsevzetí. Já to ale neudělám, nerad bych se musel do něčeho nutit. Naopak bych ale chtěl moc poděkovat všem, kteří se mnou zkřížili svou klávesnici a předali mi nové vědomosti.

A to, že jsem nedávno napsal svůj 100. článek jen zpečeťuje dnešní slavnostní atmosféru.

Umění žonglování je nejstarší z disciplín cirkusu, ale jeho počátky vznikaly již mnohem dříve. Nejstarší zmínka, z doby před čtyřmi tisíci let, pochází z egyptské hrobky Beni-Hassana, kde na nástěnné malbě najdeme kromě akrobatů a tanečníků i žonglující ženy. Na východě používali šamani a kněží žonglování k předpovídání budoucnosti, zkoumání neznámého a k zažehnávání nebezpečí.

Dále víme, že žonglování má hlubokou tradici i na evropském kontinentu. Víme, že se jim zabývali i staří řekové, avšak největším pramenem informací je Římská říše v období Julia Ceasara. Zde bylo žonglování velmi uznávanou kratochvílí a rozvinulo se zde mnoho disciplín, které dnes považujeme za součást žonglování.

Další významnou kolébkou žonglování je Čína s více než 3 000 let starou tradicí. V Číně a okolních zemích však žonglování nebylo bráno jen jako zábava, ale bylo také populární jako meditační cvičení pro sladění duše a těla. Z Číny pochází jedna z nejstarších žonglovacích pomůcek: diabolo.

Za dynastie Han (206 př. K.) bylo diabolo pojmenované jako „kouen-gen“, což znamená „dutý bambus, který hvízdá“. Dodnes se v Číně diabola stále vyrábějí z bambusu s dírami na okrajích, které způsobují, že při rotaci píská.

Znovuzrození žonglování přinesla právě Renesance, kdy většina kočovných divadel a kejklířů měla ve svém středu žongléry a akrobaty. Do této etapy datujeme vznik žonglování jako artistické disciplíny a vznik klaunského žonglování.

Od první poloviny 19. století můžeme sledovat konkrétní osudy velkých žonglérů putujících našim kontinentem od Anglie po Rusko. Nejslavnější žonglérské osobnosti tohoto období pochází z Německa, Maďarska a Itálie.

Žonglování v té době vyrazilo nenávratně i mimo cirkusové manéže a divadelní prkna a stává se oblíbenou módou pro všechny bez rozdílu. V Paříži se již kolem roku 1810 pořádají soutěže na Champs Elysée, zakládají se první žonglérské kluby a hře „v diabolo“ podléhá i dvůr Napoleona I. Nespočetné písemnosti, příběhy a pohlednice dokazují, že žonglování té doby začalo psát svou novodobou historii. I když po první světové válce jeho rozšiřování poněkud stagnuje, do nástupu průmyslově vyráběných mechnicko-elektrických hraček zůstává velice rozšířenou a populární zábavou.

V sedmdesátých letech zažívá žonglování pocházející z ulice ve Spojených státech rozvoj. Tento samý fenomén přišel do Evropy o pár let později, jako právoplatné umění života, které následuje hnutí „nového věku“. Mnoho cirkusů nebo pouličních divadel nabízeli show žonglování.

Celá další historie žonglování až do dvacátého století pak věrně kopíruje vzlety a pády, popularitu a zavržení kočovných – později i kamenných divadel. Faktem zůstává, že pro náš kontinent bylo žonglování vždy spíše věcí lidové zábavy, mělo nádech kejklířství a v různých dějinných etapách bylo možná právě proto zavrhované. V první polovině 20. století, před vynálezem televize a elektronických hraček pro děti, bylo žonglování poměrně rozšířené – zeptejte se své babičky na diabolo a velmi pravděpodobně Vám řekne, že jako malá si s něčím podobným hrála.

Dnes vzrůstá zejména význam rekreačního žonglování a to nejen jako prostředek pro relaxaci. V západní Evropě a v USA v posledních deseti letech probíhá opravdová renesance žonglování. Žonglování, především v kombinaci s fireshow, se stává nedílnou součástí alternativních kultur Squatů, Tekna, ale nejen jich. Několikrát do roka se po celé Evropě konají žonglérské srazy a festivaly. Protože je tato činnost výtečnou hrou, která zlepšuje koordinaci, soustředění, prostorovou orientaci a rozvíjí spolupráci mezi mozkovými hemisférami, žongluje stále více lidí, jejichž práce je riziková a nese s sebou velkou odpovědnost. Díky nutnosti jednobodového soustředění se žonglování používá i jako pomůcka pro relaxaci, meditaci a terapii.

Žonglování má také svojí mezinárodní federaci (International Juggling Asociation) která organizuje setkání mezi žongléry všech národností, aby sdíleli svojí vášeň na festivalech s přátelskou atmosférou, ale také na soutěžích žonglování.

Někteří lidé říkají, že žonglování je droga a vlastně i styl života. A mají pravdu. Postupem času začnete zjišťovat, jak moc Vás žonglování ve Vašem putování životem ovlivňuje. A pak už jen pociťujete touhu po hře zvané žonglování. Chcete se nechat unášet pocitem opojení. Čas jakoby se při žonglování zastavil a Vaše mysl je v tu dobu plná touhy po hře. V chodbách starověkých pyramid, pod cirkusovým šapitó stejně jako na náměstí před kavárnou moderního světa. Všude tam jsou lidé plní touhy po hře, po hře stejně staré jako chuť bavit se.

Nechal jsem se inspirovat Whitwou a rozhodl jsem se sepsat pár důležitých rad a poznámek, jak předkládat zdrojový kód určitého programu nebo skriptu.

Nakonec jsem dal dohromady pár rad, které Vám přijdou vhod, pokud odevzdáváte nějaký zdrojový kód. Nemusí jít nutně jen o vazbu zaměstnanec – nadřízený. I Vaše reference, školní úlohy nebo ukázkové skripty by měli mít určitou úroveň.

Ve všech případech by šlo o prezentaci PHP kódu. Rady se ale s mírnými úpravami dají použít i pro jiné programovací jazyky.

1. Snažte se kód formátovat do vhodného kaskádovitého tvaru. Lze z něj lépe vyčíst vnoření určitého řádku a takový kód se lépe prohlíží.
2. Všechny kroky programu nebo skriptu, které nejsou jednoznačné a jednoduché na pochopení vyžadují komentáře. Ty jsou důležité také v případě budoucích úprav.
3. Všechny objekty a funkce vypište s jejich názvy, parametry a jednoduchými komentáři do speciálního souboru. V samotném programu se funkce špatně komentují a podobný seznam se může vždy hodit.
4. Proměnným, funkcím a objektům dávejte smysluplné názvy. Osobně dávám přednost nazvat proměnou jako $text_pred_upravou než $tpu. Používáním tohoto pravidla zajistíte lepší čitelnost kódu do budoucnosti.
5. K programům přidávejte soubor ctime.txt ve kterém uvádějte důležitá data nezbytná pro fungování Vašeho programu (systémová konfigurace, plug-iny). Rovněž v něm uveďte kontakt na osobu, která program vytvářela.
6. Jedná-li se o plug-in nebo určitou část programu, nezapomeňte sdělit, jak se dá kód nainstalovat či přidat do programu.

Doufám, že se mi podařilo sepsat ty nejdůležitější body, které Vám pomůžou při tvorbě zdrojových kódů. Pokud byste ještě na něco přišli, dejte mi vědět v komentářích.

Ačkoli počet domácností připojených na internet každým dnem radostně stoupá, ještě stále se najdou počítače, které k internetu připojené nejsou. Klasickým příkladem může být domácnost ve které je počítač využíván pouze k práci s kancelářskou sadou Office a občasnému hraní offline her.

I takovéto počítače mohou být ale využívány k prohlížení webových stránek offline, nebo popřípadně i k jejich tvorbě. Nutnost využít některého z rozšíření pro Firefox, je pak už jen skutečností.

V mém případě jsem potřeboval nainstalovat rozšíření ScreenGrab na svůj notebook, kde primárně vytvářím webové stránky. Notebook nemám k internetu připojen a ani do budoucnosti neuvažuji o spojení notebooku a stolního počítače do sítě.

Ač jsem se snažil Googlovat stylem Schumacher, bohužel jsem nic nenašel a tak mi nezbylo nic jiného než zanechat dotaz na CZilla fóru. Odpověď přišla záhy a já si dovolím ji zde v upravené formě citovat:

Pokud chcete nainstalovat rozšíření pro Firefox offline, zvolte v základní nabídce: Soubor - Otevřít, zvolte dvojklikem dané rozšíření a pak postupujte klasickým způsobem.

Druhá možnost je přetáhnout metodou Drag´n´Drop soubor s rozšířením do okna Správce rozšíření, které najdete v menu v položce Nástroje - Správce rozšíření.

Postup je velice jednoduchý až se velice divím, že jsem na něj metodou pokus - omyl nepřišel sám.

Před několika minutami jsem se vrátil z letošního yoyo mistrovství České republiky. A snad jako první přináším alespoň některé žhavé události z dnešní velice povedené akce.

Letošní yoyo mistrovství ČR se konalo v Praze, konkrétněji v divadle Ponec, kousek od Florence. Začátek celé akce byl zaznamenán někdy okolo deváté hodiny ranní. Jako první přišlo na řadu předvedení triků, které museli soutěžící v rámci jednotlivých kategorií předvést. Následovala krátká pauza a kategorie začátečníků. Po vyhlášení vítězů této kategorie následovala kvalifikace středně pokročilých a freestyle x-division. Pokud jste se s tímto pojmem nesetkali, věřte, že jde o kategorii, kde můžete použít a hrát s jakýmkoli jiným yoyem než s klasickým A (string uvázaný na prstu).

V průběhu celého dne byla možnost vidět různé freestylové exhibice. Konkrétně jste mohli shlédnout: footbag, frisbee, žonglování a káču.

Okolo sedmé hodiny začala asi nejočekávanější disciplína. Freestyle pokročilých. Všichni zúčastnění předváděli strhující výkony, ale ti nej. byli jen tři. Každopádně kategorie pokročilých dopadla letos takto:

1. Pavel Krejčí
2. Lukáš Zimovčák
3. Jan Kordovský

Pro někoho možná překvapivé výsledky, pro někoho možná ne. Všem nám ale nezbývá, než očekávat s nadšením další ročník a věřit, že bude minimálně tak dobrý jako ten letošní.

Při večerních brouzdáních po internetu zjistíte občas celkem zajímavé věci. Dnes krátce po půlnoci jsem narazil na článek na webu vyhledavace.info, který informoval o možnosti sledovat statistiky webů, které jsou uložené ve vašem Google Sitemaps.

Google Sitemaps asi už někteří zkušenější webmasteři z Vás používají, čili nemá cenu zde tuto službu nějak více popisovat. Narozdíl od Google Analytics mě statistiky Google Sitemaps celkem nadchly. O této službě jsem chtěl na tomto weblogu již dříve vyjádřit svojí nelibost, ale nějak jsem v poslední době nestíhal. Je sice pravda, že Google Analytics a Google Sitemaps statistiky jsou velice rozdílné služby a nelze je vlastně nijak významně srovnávat. Jistě mi ale odpustíte, když zde alespoň shrnu základní údaje, které vám Google Sitemaps statistiky poskytují.

Ještě něž se budete moci podívat na statistiky svého webu, musíte uložit prázdný soubor do kořenového adresáře vašeho webu, jeho název dostanete vygenerovaný v části Verify.

Hned po uložení tohoto souboru na váš web máte k dispozici skoro všechny statistiky. Z toho lze usoudit, že všechny údaje byly sbírány Google botem již dříve, a teď byly jen tyto údaje uvolněny pro webmastery.

Základem statistiky je seznam slov (Query stats), které když zadáte ve vyhledávání vrátí odkaz na Vaší stránku. Druhá statistika uvádí slova (slovní spojení) ze kterých se na vás lidé z výsledků vyhledávání nejčastěji proklikají.

Následující statistika (Crawl stats) Vám prozradí rozložení pageranku na Vašem webu a taky výsledky indexování Vašich stránek. Z toho lze vyčíst, zda se robot někde na webu zasekl (například neindexoval web kvůli výpadku serveru).

Další statistika (Page analysis) je spíše do počtu. Vyčtete z ní jaké typy souborů na Vašem webu Google indexuje a jaké kódování tyto soubory mají.

Poslední položka (Index stats) Vám vlastně jen poradí nejčastější operátory pro hledání v Googlu. Většinu z nich si jistě pamatujeme, ale proč nemít podobný seznam po ruce?

Na konec jsem si nechal to nejdůležitější. Jako poslední položku v menu máte volbu chyby (Errors), která skrývá (nebo by alespoň měla, v současné době nemám bohužel statistiky k dispozici) seznam indexovaných a neindexovaných url adres. Největší výhoda této statistiky je možnost zjistit, se kterými stránkami měl Google při indexování problémy a popřípadně s tím něco udělat.

S nedávno uvedenými statistikami Google Analytics nemůžou samozřejmě Google Sitemaps statistiky soupeřit, na tom se jistě shodneme. Asi se mi ale budete divit, když vám řeknu, že Google Sitemaps statistiky jsou pro mě mnohem užitečnější, a že je hodlám dále používat. Nevím jak vy, ale já chci raději vědět, kde na mém webu se Google bot zasekl. Naopak nemusím mít mapu světa se sdělením, že na mé stránky přišel někdo z Uničova.

Dá se říci, že s uvedením Google Sitemaps statistiky neměl Google příliš práce. Statistiky asi uchovával již dříve pro interní účely a jejich zpřístupněním si tak trochu pojistil, že webmasteři budou sledovat stránky, se kterými jsou při indexaci problémy, pokusí se to napravit a Google bude mít zase o nějaký ten kvalitní obsah víc.

Dnes v podvečer jsem si uvědomil, že jsem už dlouho nenapsal nic týkající se žonglování. V sobotu se snad dočkáte reportu z YYMCR05. To mi ale nebrání napsat dnes pár tipů k žonglování, které jsem za ty tři roky žonglování nasbíral.

Používejte kvalitní míčky

Já žongluji například s míčky Beanbag - Moon 130g. Co se nich týče, nemůžu si absolutně stěžovat, ale záleží jen na Vás, pro co se nakonec rozhodnete. Bohužel i tady platí, že čím vyšší kvalita, tím vyšší cena.

Snažte se žonglovat, kdykoli máte jen trochu času

Právě podobné tréninky vám dají nejvíce. Nezáleží na tom, jestli je půl páté ráno, nebo zda jste právě na letišti. Nechte se unést uměním již starých Egypťanů a žonglujte.

Pokud se necítíte ve své kůži, nežonglujte

Veřte mi, že na sílu trénovat nemá absolutně cenu, akorát začnete mít vůči tomu averzi.

Snažte se najít co nejlepší podmínky pro žonglování

Kvalitnímu tréninku nesvědčí například vítr, který vám odnáší míčky z dráhy, nebo špinavý povrch na kterém ztratí vaše supr nové míčky po spadnutí svůj lesk.

Nezapomínejte pít

Myslím, že tohle je už tak zažité dogma, že není důležité se k tomu více vyjadřovat. Sportovci mají jasno.

Buďte ohleduplní

A trénujte tam, kde nejste na obtíž ostatním lidem, vyhnete se případným konfliktům, které vás mohou rozhodit v tréninku. Žonglovat například s pentaque koulemi uprostřed dětského pískoviště plného dětí není příliš ideální.

Ač to zní směšně, rozcvičujte se

Snažte se vždy před tréninkem alespoň trošinku protáhnout, uvidíte že Vám to pak půjde hned lépe.

Noste pohodlné oblečení

Nejvíce se mi osvědčilo mít na sobě triko s krátkými rukávy, co Vám padne tak akorát. K tomu nějaké nepříliš volné kalhoty a samozřejmě pohodlné boty. Nejdůležitější ale je, abyste se v tréninkovém oblečení cítili fajn.

Vykašlete se na fintítka

Zkuste alespoň při tréninku odložit všemožné ozdoby Vašeho já. I když Vás roztodivné prstýnky, náramky, klíče u pasu a jiné dělají bezesporu zajímavějšími, při žonglování to půjde lépe bez nich.

Uvedené rady se můžou lišit od jedince k jedinci, i když ten základ je pro všechny stejný. Nejdůležitější pravidlo ale přetrvává už od počátku našich věků: "To co děláte Vás musí bavit, a to především".

Dnes vyhlásil pan Němec v jednom ze svých článků soutěž, jejíž pointou je uhodnout slovo na které vrátí Google nejvíce výsledků. Konkrétně se mělo hádat dvojslabičné slovo na které vrátí google 2 490 000 000 dokumentů a jednoslabičné slovo, na které vrátí Google nejvíce dokumentů (9 080 000 000 či více).

Bohužel jsem nezjistil, zda jde o slova česká, nebo z jiných jazyků. Logicky lze sice dojít k tomu, že nejpoužívanějším jazykem je na internetu Angličtina a tím pádem by mělo jít o slovo v angličtině, ale ani s touto nápovědou jsem nedošel ke správným výsledkům. Podařilo se mi ale najít pár slov, na které vrací Google celkem hodně výsledků, konkrétněji:

1. 6 530 000 000 dokumentů pro site
2. 3 370 000 000 dokumentů pro e-mail
3. 2 840 000 000 dokumentů pro website
4. 2 830 000 000 dokumentů pro link
5. 2 350 000 000 dokumentů pro info

Již zmíněnou soutěž asi nevyhraji, ale jsem alespoň o něco zkušenější. A co vy? Uhádli jste?

Možná jste už tyto služby sami na vlastní kůži ozkoušeli, ale možná taky ne. Mluvím o Google Talk a Google reader. Čtečku RSS kanálů od Googlu používám už skoro měsíc, ale s Google Talkem mám zkušenosti jen velice krátce. Jak se mi tedy s těmito aplikacemi pracovalo?

Google reader je jednoduchá on-line RSS čtečka, do které si samy vložíte své oblíbené RSS kanály. Podobných čteček je na webu celkem hodně a troufám si říct, že mnohdy i lepších. V čem tedy Google reader boduje?

Největší výhodou aplikace je její jednoduchost. Naučit se s ní pracovat nemůže nikomu trvat déle, než pět minut. Vložení nového RSS kanálu je banální záležitostí a ověřování nových článků nemůže být jednodušší. No a co jiného by jste chtěli ještě se čtečkou taky dělat.

Největším záporem celé aplikace je, že někdy se vám nová položka může objevit až po nějaké době. Tuším, že to je zaviněno nastavením kešování, ale nemám s tím žádné zkušenosti.

Google Talk se nevyhne porovnání se Skypem. Na Skype jsem byl zvyklý skoro rok a měl jsem rád zejména jeho jemný a snadno použitelný chat.

U Google Talku je chat také, jenže je hned na první pohled jasné, že nejde o prioritu této aplikace. Nemusím mít sice u podobných aplikací možnost používat smajlíky a ani si různě upravovat vlastnosti textu. Na chatu mi asi nejvíce vadilo zbytečné vypisování textu typu: Sent at 0:30 on neděle. O tom, že se vám dva a více příspěvků spojí do jednoho ani nemluvím.

Co se týče on-line telefonování tak porovnávání se Skypem trochu pokulhává. Je sice pravda, že jsem hlavně v poslední době na Skype dost nadávál, jak mi dokáže neuvěřitelným způsobem zpomalit počítač. Google Talk to neumí, za to mi ale dokáže bez sebemenších problému vyrobit zvuk, jako když někdo mluví ve vodě s kolíčkem na nose (pro rýpaly: ADSL 1024/512). Pěkná je funkce mute, která vám zablokuje váš mikrofon. Můžete si tedy povídat se svojí ženou a milenka si klidně bude čekat, až se vrátíte z té toalety, jak jste jí říkal.

Také mě docela překvapila absence celkově provolané doby. Když už ztrácím telefonováním tolik ze svého drahocenného času, alespoň bych rád věděl, kolik to přesně je.

Součástí Google talku je také e-mail notifikátor, který ale lze bez sebemenších problému vypnout, takže se nemusíte bát, že by na vás co chvíli vykukovalo okénko ze stavové lišty.

Celkově vzato jsou obě aplikace fajn a jakožto fanda Googlu si je zatím na počítači ponechám. Google reader sice nikdy nevyhraje na RSS point 2 stejně jako Google Talk neporazí Skype, přesto mají ale obě dvě aplikace něco do sebe. Doporučuji ozkoušet.

Pro doplnění dodávám, že pro využití obou služeb je nutné mít účet u gmailu a obě verze jsou zatím ve stádiu beta verze.

Už několikrát jsem slyšel někoho říkat, že jde pracovat na svůj laptop. Vždy mi vrtalo hlavou kam že to jde. Je mi sice jasné, že laptop je přenosný počítač, ale nechápu, proč se někdy říká laptop a jindy zase notebook. Je v tom vůbec nějaký rozdíl?

Po troše Googlování jsem narazil na stránku, kde píší o rozdílech mezi laptopem a notebookem takto:

"Laptop a notebook je označení pro přenosný počítač, který svým výkonem odpovídá zhruba výkonu stejného stolního počítače. Rozdíl v názvu je spíše marketingový, nikdo nedokáže přesně určit kde je hranice mezi laptopem a notebookem. Obecně se označení laptop používá pro starší, větší přenosné počítače. V současné době se používá hlavně označení notebook."

A je vymalováno! Anebo spíš ne, bohužel nikde nejsou specifikovány přesné rozdíly mezi laptopem a notebookem. Nakonec jsem došel k tomu názoru, že označení laptop je honosnější i když dnes se už příliš nepoužívá.

Kdo by tomu odolal. Inspirován článkem na Novinkách (od Whitwy) jsem se pustil do psaní a sesmolil krátký e-mail, který mi snad příjde za deset let na mojí elektronickou poštu. Rozhodl jsem se napsat něco jako poselství z minulosti. Nakonec to dopadlo nějak takto (prosím nesmějte se mi):

Jednoho temného večera, kdy se mlha hustá jako půlnoční kapučíno rozlévala po celé Praze, rozhodl jsi se napsat tento e-mail.

Psal se rok 2005, konkrétně bylo 9. listopadu něco okolo osmé hodiny večerní.

Neděs se, nejde o žádnou zprávu ze záhrobí ani o spam, jen si využil před 10 lety jisté služby, která umožňovala zaslat e-mail o několik let později.

Vzpomínky se rozplynuly, ale nostalgie zasáhne občas každého z nás a tak se podívej na pár údajů, které si o sobě dokázal před deseti lety nashromáždit:

Používal jsi přezdívku Marty, měl jsi andulku vlnkovanou (tušíš tři roky). Snažil ses dělat web, hodně si žongloval. Ve volných chvílích si se rád rozvaloval se svým laptopem na divanu a psal si články na svůj weblog.

Žil si v Praze, José Martiho 378/10. Neměl si dívku, rád si chodil do kavárny na Dejvické. Ve škole to spíš nešlo, ale by jsi tam a to je hlavní.

Velice rád si jezdil na kole a docela rád si i běhal. Zrovna sis dělal autoškolu. Pracoval jsi v Luxoru, domu knih na Václaváku. Momentálně si se věnoval vývoji webu o copywritingu.

Pokud se cítíš na to, ponořit se do nostalgie hlouběji, zkus najít, pokud se s nimi nevídáš, tyto lidi: Sandru, Charlieho, Filipa, George, Kristýnu.

To je vše, co jsi v té době měl na srdci. Nezbývá než ti popřát spoustu sil a štestí v tvém dalším osobním životě.

Marty, 9.11.2005 20:30, Praha, psáno při ICQ s bratrancem.

Doufám, že mě z toho za 10 let netrefí šlak a rozdejchám to. Stejně to ale Gmail asi oklasifikuje jako spam.

Po stále prodlužovaném čekání, kdy už někteří ani nedoufali, jsme se konečně dočkali dalšího pokroku v kauze soutěže o nejlepší skin Seznamáckého E-mailu.

Pokud se chcete podívat, jaké možnosti změny vzhledu máte, koukněte se na Váš Seznam E-mail do sekce Nastavení > Nastavení vzhledu. Najdete zde celkem 16 skinů, z toho je 5 vzhledů vyrobeno Seznamem a zbývajících 11 je zařazeno do soutěže o 100 000Kč.

Smutnou pravdou bohužel je, že mně se nejvíce zamlouvá právě jeden ze skinů vyrobených Seznamem, konkrétně Půlnoční město. Neříkám, že ostatní vzhledy jsou špatné, ale možná jsem čekal něco víc.

Z ostatních vzhledů jsem si dovolil vybrat 3, podle mého názoru, nejpovedenější skiny:

1. LUXURY
2. Dark Fever
3. Unbias

Teď už můžeme jen čekat na výsledky soutěže, který že skin si nastaví na svém e-mailu nejvíce lidí. A taky doufat, že má Seznam ochranu proti podvodům náležitě pod kontrolou.

Zdroj: ILblog

Podobný nadpis tu už kdysi byl. Během dneška jsem ale opět přišel na pár zajímavých informací, které se vztahují k SEO a myslím, že by bylo škoda se s vámi o ně nepodělit. A možná že se s podobným nadpisem a tématem článku nesetkáváte naposled.

Martin Snížek píše

A né jen tak o ledasčem. Ve svém článku o copywritingu shrnuje některé důležité informace, které s psaním obchodních textů úzce souvisí. A vy byste si je rozhodně neměli nechat ujít.

Reklama na webu

O existenci e-mailové konference SEO nawebu nemůže být pochyb, každý o ní už určitě slyšel. Víte ale také, že existuje něco podobného i o SEM? A to konference reklama.nawebu.cz. Takhle nějak se objevuje Amerika.

Prohlížeče, Apache a nerespektování hlavičky

Pokud posíláte nějaké hlavičky dokumentu přes PHP raději si zkontrolujte, zda tyto hlavičky v reálu platí. Při určitém nastavení Apache můžou být tyto hlavičky ignorovány a k vyhledávačům se tedy vůbec nemusí dostat.

SEO Flash

Otázka ohledně optimalizace Flashových stránek stále trvá. Proto vyšel na SEO chat pěkný článek, který Vám možná pomůže tuto otázku vyřešit.

Pojem kotva v (X)HTML jistě každý znáte. Jde o klasický odkaz s tím rozdílem, že při jeho aktivaci vás prohlížeč přesune přímo na kotvu ve stránce (třeba na formulář). Jejich fígl je právě v tom, že vás prohlížeč vždy přesune na dané místo na stránce.

Co se ale stane, když kliknete na odkaz - kotvu, prohlížeč vás přesune na dané místo, vy se vrátíte zpátky a znovu na odkaz - kotvu kliknete? No není na tom nic složitého, prohlížeč vás znovu dle očekávání přesune zpět na kotvu.

Zkuste si to klidně na tomto webu, vypněte si styly a klikněte na odkaz skok na navigaci. Prohlížeč vás přesune na navigační část webu, vy se ale vraťte zpět na začátek stránky a klikněte na odkaz znovu.

Proč ale hrát tuhle divnou hru? Majitelé Opery jsou ale už v obraze. Spusťte si tedy všichni Operu (nejlépe verze 8.5, jiné verze nemám ověřené) a zahrajte si na přeskakování stránky znovu.

A část hádanky už máme vyřešenou. Opera se totiž při druhé aktivaci odkazu už nepřesune na dané místo, ale tvrdohlavě zůstane stát na místě, kde jsme klikli na odkaz - kotvu.

Bohužel se mi nepodařilo vypátrat zda jde o nějaký bug, nebo jestli jde o úmysl vývojářů Opery. Stejně tak nevím, jak se téhle (ne)chyby zbavit. Nemyslím si sice, že jde o něco vážného, ale za upozornění to stojí. U webů, které používají odkazy - kotvy jako druhotnou navigaci pro pohyb po stránce, může být tento jev trochu nepraktický.

Někdy si dlouze vybíráme software, který budeme na svém počítači používat. Na druhou stranu jsou ale momenty, kdy si poradíme tím nejjednodušším, co máme právě po ruce, ideálně s využitím našich mozkových buněk.

Ukázková situace se mi přihodila včera večer. Po čerstvé reinstalaci svého počítače nemám momentálně nainstalován žádný richtext editor. Na notebooku taktéž nemám žádný textový editor, protože jej používám pouze k tvorbě webu. Potřeboval jsem ale napsat laboratorní protokol na chemii. Vzhledem k nutnosti formátovat text do přehledné podoby jsem nemohl použít notepad. Co tedy s tím?

Asi tušíte jak jsem si nakonec poradil. Zapnul jsem notepad, přepnul na anglickou klávesnici a začal tvořit protokol. S využitím HTML jazyka jsem nakonec s aplikováním správné sémantiky napsal krátký protokol, bez nutnosti cokoli stahovat a instalovat. Pokud někdo bude argumentovat, že jsem tvorbou protokolu promarnil spoustu času a že s použitím richtext editoru, bych měl práci hotovou mnohem dříve, musím argumentovat, že jsem pracoval necelých dvacet minut a nemyslím si, že by se čas použitím richtext editoru nějak extrémně zkrátil.

Pádnější argumenty jsou ovšem takové, že s klasickým HTML nelze stylovat dokumenty do složitějších podob. O to mi momentálně ale nešlo. Hledal jsem řešení jen na tuto chvíli a budoucnost neřeším. Hlavním úkolem bylo napsat protokol co nejrychleji a nejefektivněji. A to se mi povedlo.

Možná jste něco docela podobného zažili sami, ale spíš ne. Po přečtení předchozích odstavců ale jistě uznáte, že jsem z problému celkem slušně vykličkoval bez jakýchkoli násilností. A proč se nevydat jednoduchou cestou, když jedinou překážkou je nutnost použít mozkové závity?

Někdy v jednom ze starších článků jsem narážel na přehnaný počet slov v keywords u webu websiteoptimization.

Včera jsem si chtěl ověřit technické údaje u mobilního telefonu Samsung X480 a Seznam mi ve výsledcích vyhledávání nabídl na čtvrtém místě tuto stránku. Klidně si ji otevřete a podívejte se na titulek stránky. Celkem čtyřikrát se v něm opakuje víceméně jedna a ta samá fráze: Samsung X480. Když se pak podíváte do zdrojového kódu stránky, zjistíte, že to samé se opakuje i v keywords a description. Nebýt ale toho titulku asi bych si téhle stránky ani moc nevšímal.

Nevím zda člověk, který dělal SEO tomuto webu si myslel, že čím víc napráská slovních spojení Samsung X480 do titulku, tím výše ve výsledcích vyhledávání bude. Smutnou pravdou je, že na Seznam to trochu platí. Když se podíváte na výsledky podobného vyhledávání u Googlu, zjistíte, že tato stránka se na prvních pěti stránkách výsledků vyhledávání vůbec nenalézá, alespoň někdo ví, co dělá.

Podobné praktiky by neměly být spamem ale síla klíčového slova bude zřejmě alespoň u Googlu velice oslabena, mnohem lépe by bylo, kdyby tam ono klíčové slovo bylo jen jednou. A taky by jsme neměli zapomínat na jedno pravidlo pro SEO: "Dělejte weby pro lidi a né pro vyhledávače."

Po 22 dnech od rozkladu mého počítače, jsem dnes konečně dosáhl nirvány a úspěšně jsem obnovil systém na mé pracovní stanici. Konečně si tedy po třech týdnech můžu sednout na svou velice pohodlnou židli, spustit počítač (Win XP SP1 + Mandrake 10.1) a užívat si pohodlného surfování na internetu s občasným nahlédnutím do ICQ (Miranda).

O mojí bezpečnost se momentálně stará svědomitý guru všech firewallových strážců - Zone Alarm. I když vám bude někdo tvrdit, že není potřeba mít firewall, když ho mají Windowsy v sobě, raději si nainstalujte ještě nějaký firewall doplňkový. U mě to vyřešilo pár problémů, se kterými jsem si ještě včera večer lámal hlavu.

Notebook v kombinaci s internetem měl také něco do sebe (rychlost připojení a odezvy), nicméně jsem neměl příliš pohodlnou pozici a musel jsem k obrazovce notebooku trochu sklánět hlavu. Jsem tedy rád, že je vše při starém a opět se mohu plnohodnotně zapojit do víru českého (ne)normálního internetového života.

O nulté hodině dnes byl spuštěn zpravodajský server aktualne.cz. Projekt firmy NetCentrum s.r.o., která stojí za portálem Centrum, stál údajně 35 milionů a má nabídnout uživatelům nejrychlejší seriózní multimediální zpravodajství.

Na stránkách Centra si můžete přečíst nějaké další informace o aktualne.cz.

Co se týče mého zhodnocení, tak musím říct že práce byla odvedena takřka k dokonalosti. Hlavně se mi líbí možnost přehrávat si videozprávy hned z úvodní stránky.

Finální zhodnocení si udělejte sami, ale myslím že pokud bude tento zpravodajský server produkovat kvalitní články, budou mít podobné servery těžkého konkurenta.