Martyho weblog o žonglování a webdesignu

Nelekejte se. Nezavírejte prohlížeč ani nezakrývejte oči svým dětem. Opravdu nemám v úmyslu do Vás hustit základy HTML, CSS ani webové grafiky, jen jsem dneska ve škole měl první oficiální hodinu webdesignu. Dokonce jsme se dostali až ke tvorbě svých "prvních" stránek. No ale vezmu to raději popořádku.

Nejdříve jsme se první dvě hodiny zabývali pouhou suchou teorií. Nic jiného než základy HTML. Mé spolužáky to více méně příliš nezaujalo, jenže koho taky zaujme pouhá teorie. Ke konci hodiny jsem trochu ožil, když jsem zjistil, že profesor trochu odběhl od tématu a vysvětluje základní principy pro řazení ve výsledcích vyhledávání v Googlu. Tomuto učitelskému postupu se říká "přetěžování". Nikdo sice nebude vědět jak přesně se deklaruje hlavička stránky v XHTML, ale třída bude bez výjimky rozumět relevanci klíčových slov na stránce, které musíte dosáhnout, abyste byli na prvním místě ve výsledcích vyhledávání ...

Druhá dvouhodinovka byla již o poznání zajímavější a to zejména s ohledem na faktor, že jsme dělali na počítačích své "první" stránky. Tvorbě webu jsem se samozřejmě po celou dobu pilně věnoval. Kontroloval jsem zpětné odkazy, umístění ve výsledcích vyhledávání a snažil se pročítat seo konferencí. Na konci hodiny jsem panu profesorovi ukázal kód jedné své stránky a s úspěchem jsem šel domů.

Když se tak ohlížím zpět, tak to vlastně byla docela dobrá výuka. Udělal jsem co jsem potřeboval a ještě si pochutnal na výborně kávě o volné hodině, kterou jsme mezi dvěma již zmíněnými dvouhodinovkami měli. A pak že se nevyplácí do školy chodit.

Jak jsem již psal ve svém pondělním článku, byl tento týden zasvěcen zejména tvorbě webu, nebo lépe řečeno chtěl jsem aby jemu byl zasvěcen. Jak to tedy nakonec dopadlo?

Nevím přesně ani přibližně kolik hodin jsem nakonec opravdu tvorbě webu věnoval. Opět jsem se nedonutil alespoň rámcově sledovat čas, takže jste bohužel o tuto statistiku ochuzeni.

Když to shrnu, tak jsem mimo autoškoly a občasných excesů dělal vlastně jen pořád web. Chodil jsem spát okolo druhé hodiny ráno, vstával jsem okolo jedenácté hodiny ranní. Když to tak procházím, pracoval jsem asi šest hodin denně. Bylo to moc fajn ozkoušet si, jak to asi u profesionálního webdesignéra vypadá, ale popravdě řečeno mi to už dneska trochu lezlo na mozek.

Doufám, že v příštích dnech si alespoň trochu odpočinu a nebudu jen pořád pracovat na počítači, i když jak se tak dívám na svůj časový rozvrh, trochu se mi zamotala hlava, ale snad to nějak zvládnu.

Na webu Search Engine Roundtable vyšlo kratičké shrnutí několika zásadních událostí, které ovlivnily dění SEO. Shrnutí se týkalo jen globálních událostí, takže zde nenajdeme události, které byly pro SEO zlomové třeba jen v čechách (např.: spuštění Seznam fulltextu). Není nad to, přečíst si podobný článek a nostalgicky zavzpomínat jak jsme se před 10 měsíci snažili z čajových lístků vyčíst alespoň přibližnou podstatu algoritmu PageRanku.

Překvapivě mnoho tvůrců webu tvrdí, že většina jejich webů je přístupná i pro handicapované uživatele. I přes to ale zůstávají jedinci, kteří si myslí, že přístupnost webu není jejich problémem. Někteří se probudí, když se jim přihodí situace, že nemohou využívat všech běžných prostředků při surfování na internetu a i oni se začnou cítit jako handicapovaní. Stačí aby na chvíli přestala fungovat myš a hned si inteligentní člověk uvědomí, že něco na té přístupnosti přeci jen je.

Moje myš je prozatím v pořádku, přesto ale občas přistupuji na internet pouze s notebookem bez myši. Místo ní používám (nebo se o to alespoň snažím) tzv. touchpad. Malá snímací plocha, po které jezdíte prstem a podle toho pohybujete s kurzorem myši. Touchpad má většina notebooku a i některá pda.

Zjistil jsem tedy, že ne každý web je přístupný (potažmo dobře použitelný) právě pro uživatele s touchpadem. I když už možná nejde přímo o přístupnost jako spíše o použitelnost daného webu, rozhodl jsem se sepsat pár jednoduchých rad, jejichž splnění není nijak náročné, ale přesto pomohou při prohlížení webu nejen uživatelům s touchpadem.

1. U všech checkboxů a radio butonů uzavírejte text k nim patřící do labelů. Tím totiž zajistíte, že pokud uživatel klikne na tento text, odpovídající zaškrtávací políčko nebo radio butonek se zaktivuje.
2. Protože je touchpad malý, je pro uživatele velice otravné, pokud musí často rolovat scrollbary. Není tedy dobré, pokud vaše stránky (přesněji část ve které se vyskytuje text) bude nějak enormně úzká. Stejně tak není příliš dobré pokud bude mít stránka tzv. gumový (stránka se roztáhne podle šířky okna prohlížeče) layout. Je to kvůli tomu, že někdy budete muset na touchpadu přendavat prsty, protože bude příliš mnoho prostoru mezi odkazy na které budete chtít kliknout.
3. Klikání je možná ještě otravnější, než posunování. To ale vyřeší jednoduché pravidlo, které najdete v knize Steva Kruga. Stačí se jen řídit heslem, že nic by na webu nemělo být dále, než na tři kliknutí.
4. Text odkazů by neměl být příliš krátký, aby se do něj dalo snadno nepřesným touchpadem trefit. Také by měl být jasný a zřejmý, aby se uživatel nemusel vracet zpět a klikat na jiný odkaz, pokud nedostane potřebné informace.
5. I když mám myš v pořádku, rád někdy využívám odkazů v patičce, které vás po odkliknutí přesunou na začátek aktuální stránky. Jde o tzv. kotvu, neboli záložku, které se používají pro skoky na různé části stránky. Podobné odkazy na spodní části webu by se měly používat všude, kde je text na stránce delší, a uživatel by musel dlouho rolovat scrollbarem, než by se vrátil na začátek stránky. Příkladem může jít třeba tento weblog a odkaz v patičce.

Občas vám ale mohou přetéct s používáním touchpadu nervy a rozhodnete se brouzdat po stránkách pouze pomocí klávesnice. Aby váš web byl tímto způsobem snadno ovladatelný stačí se držet běžných pravidel pro přístupnost webu, jako například dodržovat pravidlo pro logickou posloupnost při procházení odkazů pomocí kláves. Dobrým nápadem je použít odkazy, které vás přesunou na určitou část stránky. Nejvíce se mi líbilo zpracování podle Davida Špinara na jeho weblogu o přístupnosti.

Dodržováním výše uvedených rad usnadníte pobyt na webu některým uživatelům. Pokud si myslíte, že předchozí text je jen dalším z řad článků, které omílají a vnucují vám, že musíte dodržovat všechny ty pravidla přístupnosti, zkuste si na chvíli odpojit myš a pohybovat se po stránkách jen pouze s pomocí touchpadu nebo klávesnice, někdy se člověk až diví.

Není nic lepšího, než týden prázdnin. Ať si říká každý co chce, v práci nikdy nedostanete volno na celý týden (pokud si o něj nezažádáte). V tomhle je prostě škola fajn.

Už dlouho před těmito prázdninami jsem ale tušil, že to zas tak prázdniny nebudou. Vytrvale navštěvuji autoškolu, musím se průběžně učit němčinu a navíc je tu tvorba webu. Zabiják, jak by napsal Emile Zola, a můj milášek jak by řekl Glum z Pána Prstenů. Mimo autoškoly a němčiny se tedy hodlám celý týden věnovat webdesignu a ozkoušet si, jak takový průměrný tvůrce webových stránek žije.

Test jsem odstartoval již včera pozdě večer (tedy vlastně spíš dneska brzo ráno) a zatím se mi to moc líbí. Přijdu do práce (tedy pardon, do obývacího pokoje), zapnu počítač, udělám si kávu a procházím nové zprávy ze světa internetu. Nejdříve e-ziny, potom weblogy, galerie zdařilých designů a na konec si pročítám e-maily. To mi ale zabralo docela dost času a tak zjišťuji, že už jsem v práci (v obýváku) hodinu a pořád jsem nic neudělal. No jdu si udělat něco k snídani, pořádně se najím, abych nepracoval s prázdným žaludkem a opět usedám k počítači. Tentokrát ale nemám vůbec chuť, dělat něco užitečného a tak jen tak bezcílně surfuji. Čas pořád utíká a já zjišťuji, že se musím jít učit předpisy a préteritum.

Když se tak ohlížím zpět, přicházím na to, že za dvě hodiny jsem neudělal vůbec nic. Doufám, že opravdový tvůrce webů je trochu pracovitější než já už proto, že je placen za vykonanou práci a čím dříve jí má hotovou, tím lépe pro něj.

Jsem zvědavý, jak se bude test dále vyvíjet a možná o tom zase něco napíši, každopádně pokud jste zrovna v práci u svého webdesignérského studia a nemáte chuť cokoli dělat, dejte si na chvíli oddech jako já. Nejen prací živ je člověk, a hlavně když budete pracovat s častými krátkými přestávkami, bude se vám pracovat lépe, než když budete pracovat v jednom kuse.

Žonglování vyžaduje soustředěnost, bdělost a čistou mysl. V pořádku, to vám neberu, ale co když máte dlouhý večer, chce se vám jít spát ale přesto máte chuť si zažonglovat? Budete z toho něco mít, nebo si myslíte, že budete s větší pravděpodobností více sbírat míčky ze země, než jak se patří žonglovat?

O minulém víkendu jsem byl oslavovat kolegovi narozeniny a na žonglování jsem přes den ani neměl moc chuť. O to více jsem ale byl překvapen, když jsem si tak nějak sám od sebe (že by reflex) došel v půl čtvrté ráno pro žonglovací míčky a pustil se do toho.

Nejdříve jsem si říkal, že není v lidských silách takto pozdě žonglovat, ale zdálo se mi, že je tomu přesně naopak. Během půl hodiny jsem se rozžongloval tak, že jsem v průběhu patnácti minut přerušil žonglování jen asi třikrát. Navíc jsem se tak nějak probudil a měl jsem mnohem více energie ještě něco dělat. Nakonec jsem ten den prožongloval asi dvě hodiny a naučil jsem se pár nových triků, na které bych jinak trénoval o něco delší dobu.

Spoustu lidí říká, že se nedá dělat pozdě v noci (nebo brzo ráno) žádná činnost, která vyžaduje přemýšlení a soustředění. Já tvrdím ale přesně opak. Pokud budete někdy v noci cítit, že jste zralí na pořádné zchrupnutí, neváhejte a utíkejte si vzít tři míčky a začněte žonglovat. Můžete trénovat třeba na nadcházející Pece, které se konají přes příští neděli v paláci Akropolis. Tak ať žije půlnoční žonglování!

Dnes byla na Lupě uveřejněna informace, že Sun Microsystems a ČVUT FEL pořádají 3. listopadu světový den použitelnosti. Pokud máte zájem o tuto celodenní přednášku, na které se podílí mimo jiných i Dobrý web, můžete se zdarma zaregistrovat na adrese: http://cz.sun.com/wud/registrace.html. Další informace, včetně časového harmonogramu naleznete na webu World Usability Day.

Dne 17. října 2005 vydal Jakob Nielsen další ze svých článku na Alertboxu. Tentokrát se věnoval weblogům a sepsal 10 osudových chyb, kterých se na nich můžete dopustit.

Překlad pak vyšel dnes, o den později, na blogu Milana Kryla. Co se týče překladu, nemám žádné připomínky, ale na originálu mě trochu udivuje, že body 1, 2, 9, 10 se netýkají použitelnosti (na kterou je Nielsen odborník), ale spíše marketingu a otázce, jak návštěvníka přinutit vrátit se zpět.

Zcela se ztotožňuji s bodem 8, který říká, že by se nemělo míchat příliš témat dohromady, ale psát jen o pár věcech, ale o to kvalitněji. Musím uznat, že s tím bych možná i já měl trochu zabojovat.

Naopak se ale nemohu ztotožnit s bodem 7 (nepravidelné publikování), už z důvodu že si myslím, že uživatel bude radši, když ho občas překvapí nějaký nový dobrý článek, než když ho bude weblog často zasypávat neužitečnými články.

Celkem hodně lidí, kteří neblogují a ani jiným způsobem nepublikují, se vymlouvá na to, že si nedokáží během dne najít nějakých těch třicet až pětačtyřicet minut na to, aby nějaký ten článek napsali. Sám sice píšu rychle a snad bez chyb, ale můžu jen konstatovat, že napsat článek určitě nejméně půlhodinu zabere.

Jistě se vám ale také stává, že jste na nějakém místě, kde není zrovna moc co dělat (úřad, dopravní zácpa, škola, atd. ...) a klidně by jste i nějaký ten článek napsali, ale bohužel není na čem. Možná že někdo z vás s sebou všude nosí notebook, jenže zkuste si třeba v dopravní zácpě rozložit laptop na kolena a začít něco psát.

Zbývá tedy jediná možnost jak uchovávat text v čiré podobě. Ano je to PDA. Psaní článku na něm sice trvá možná dvojnásobně déle, než na klasickém stolním počítači, ale lepší než nic.

Jak je to u platformy Palm nevím, ale na svém PDA k psaní článků používám program Pocket Word. Ještě bych mohl použít klasický poznámkový blok (nebo jak se to tam jmenuje), ale když si chci občas něco důležitého v textu vyznačit například tlustším písmem, je pro to právě Pocket Word nejlepší. Jen se nesmí zapomenout při kopírování článku na stolní počítač provést potřebný převod na žádaný formát.

To že je u PDA obrazovka malá a tudíž se článek hůře pročítá a kontroluje zas tolik nevadí. Největším svízelem je zde asi nepohodlný uživatelský vstup. Nechám stranou ty štastné jedince, kteří zapisují text do svého PDA pomocí přídavné klávesnice a zaměřím se na vkládání textu pomocí dotykového displeje.

Zde máte prakticky dvě možnosti, jak na to. Buď můžete znaky vyťukávat na klávesnici, která se vám zobrazí ve spodní části displeje, nebo můžete použít rozeznávání písma. Nevím, co je pro vás pohodlnější, ale já jednoznačně upřednostňuji zadávání přes imaginární klávesnici na displeji. Jde jen o to zvyknout si, že je nutné být opravdu hodně přesný, z důvodu, že klávesy jsou blízko sebe a taky se třeba zapisují hůře čísla (nelze podržet nějakou klávesu, zatímco zmáčknete jinou).

S psaním pomocí rozeznávání písma nemám žádné zkušenosti, ale už jen to, že naučit se, jak se jednotlivá písmena píšou, chvíli trvá, mě nutí zůstat u naklepávání písmenek přes imaginární klávesnici.

Psát články na PDA lze skoro kdekoli, kde nejste nadměrně rušeni okolními vlivy (ano, už jsem byl s PDA na oné místnosti) a kde se nebojíte, že o PDA příjdete. Z vlastní zkušenosti vím, že se takhle dá ušetřit celkem dost času, ale né vždy lze toto aplikovat.

To že nejsou PDA uzpůsobeny pro zapisování dlouhých textů je všeobecně známo, ale vhodnou volbou PDA a stylusu se to dá celkem vydržet a ani delší text nemusí znamenat nějakou velkou otravu. I přes to, je ale lepší psát články a podobné delší texty přes klasickou klávesnici a PDA využít jen v některých situacích, jako je třeba již zmíněné čekání ve frontě na úřadě.

Jak už to někdy bývá, člověk chce svému operačnímu systému trochu ulehčit a provést nezbytné úpravy a jak už to bohužel někdy bývá, vše se nevydaří tak jak by mělo.

Minulý týden v sobotu jsem se rozhodl vymazat nepotřebné soubory a registry (oboje podle oficiálních programů). Když jsem druhý den zapnul počítač, začal mi můj milý OS hlásit různé chyby při loadování dll knihoven. Snažil jsem se vše opravit, ale bohužel systém nejen že nedosáhl kýžené stability, ale navíc přestalo fungovat i připojení na internet.

Rozhodl jsem se tedy přistoupit k reinstalaci systému, bohužel ani zde jsem neuspěl a nezbylo mi nic jiného, než zkusit nainstalovat OS Mandrake 10.1. S Mandrakem však nemám vůbec žádné zkušenosti a tak jsem se ho po chvilce tápání snažil odinstalovat. Leč ani zde jsem neuspěl a po celodenním zkoumání, jak vyřešit svůj problém, jsem došel k závěru, že na svém stolním počítači nechám nainstalovaný Mandrake 10.1 s tím, že jsem stejně chtěl někdy Linux ozkoušet, akorát jsem nečekal, že to příjde tak náhle.

Na notebooku mám standardně nainstalován Win XP, takže snad nenastane problém, kdy bych nějaký skript nebo aplikaci nerozchodil.

Jediný problém, který momentálně řeším, je jak zprovoznit internet přes Accessrunner DSL. Na internetu se pár návodů vyskytuje, nicméně není moc lidí, kterým by se podle nich podařilo internet rozběhat. Pokud jste řešili něco podobného a nakonec jste uspěli, napište prosím vaše zkušenosti do komentářů.

Za sedmero kabely a sedmero porty psal a publikoval jeden weblog. Rád lidi kritizoval a ničemu a nikomu nedal pokoj, přesto ho ale lidé měli rádi. Jednoho dne se rozhodl, že do širého světa vyšle své poselství o podstatě, která mu zajišťuje stálou a neutuchající přízeň čtenářů. Netrvalo dlouho a za chvíli tuto podstatu znal každý hodný člověk, který se na tento blog rád vracel. A právě v tu dobu začalo postupně lidem svítat a začaly si uvědomovat, že se sem vracejí právě kvůli důvodům, které byly v tomto poselství popsány. Lidé si ale nestěžovaly, a i když podstata, na které blog stavěl svojí oblíbenost se zakládala mimo jiné na aroganci, parchanství a provokatérství, lidé se na něj stále vrací i dnes a pokud jim neuhořely routery, tak se na něj budou ještě dlouho vracet.

Pěkná pohádka, co říkáte? Ale realita byla zveřejněna včera někdy okolo 14:56 místního času nepohádkářem Radkem Hulánem. Být psycholog, tak se mi pohledem na tento článek rozplesá srdce radostí.

Hned zpočátku se chci omluvit za mizerný počet článků za posledních pár dnů. Bohužel se mi neuvěřitelným způsobem rozhašteřil OS na mém počítači s internetem a v posledních dnech jsem se věnoval nápravě vzniklých škod. Momentálně se snažím rozchodit internet na Mandrake 10.1, doufám že se mi to v nejbližší době podaří a budu moct normálně zase pracovat, prozatím se ještě jednou omlouvám za slabý počet nových článků.

Přibližně 146 dní mi trvalo dostat můj web pascal tools na první místo ve vyhledávači Seznam s klíčovým slovem pascal. Web není nějak špičkově naoptimalizován a to je jen důkazem, že SEO není jen puntičkářská věda o neustávajícím linkbuildingu. Na první pozici se tento web také nachází ve své kategorii, to trvalo kratší dobu, něco okolo 80 dnů. Na konec chci jen dodat, že URL adresa webu neobsahuje klíčové slovo (což, pokud klíčové slovo v URL adrese je, u Seznamu vykatapultuje web ve výsledcích hodně nahoru). A na samý závěr je tu pro nevěřící screenshot.

No jo, tak už to holt bývá. Jeden si naplánuje jak stráví dovolenou a počasí se na konec zvrtne natolik, že musí spoustu věcí zrušit. Já jsem se včera na kole vydal na chatu s tím, že tam přespím, další den pojedu do Dobříše, kde se následující den připojím ke své septimě na třídním výletě. Bohužel dnes ale po celý den na chatě tak pršelo, že jsem bohužel musel své plány zrušit a vymyslet nové. Docela mě mrzí, že neabsolvuji celý výlet na kole, nicméně turistika je jen o fous pozadu v mém žebříčku oblíbenosti jednotlivých sportů, takže doufám, že si to užiji i tak. A vy se zatím mějte fajn.